Společné dovádění venku
Sněhová vločka o zem cinká,
nejen po zádech běhá mráz.
A pak je to už jen chvilka,
co máme venku sraz
s ostatními, s kámoškami,
co jdou sněhuláky tvořit.
Tak můžu jít ve, milá mami?
Musím je všechny pokořit!
Musím jít a postavím
největšího na světě!
Doma být mě nebaví,
pořád vypravovat tetě
o škole a ostatním.
Teď je sníh!
Stejně mě to nebaví,
jedem na saních!
Vločka o zem jemně cinká
a už zbývá jenom chvilka.




moc pěkné, hlavně ten konec se mi líbí jak se to jakoby opakuje, to mám u básniček hrozně ráda